ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ

(Salvia officinalis Linné)
Původ: Malá Asie

Šalvěj lékařská je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Samotné jméno “Salvia” znamená léčit. Je to vytrvalá polokeřovitá rostlina s zdřevnatělými lodyhami a podlouhlými řapíkatými vejčitými a jemně vroubkovanými listy. V průběhu let se rozšířila z Malé Asie až na východní Středomoří. Ačkoli si spousta z nás může pěstovat tuto bylinku v květináči, například v Řecku, Itálii, Francii či Španělsku dnes přirozeně roste ve skalách a svazích.

Šalvěj se běžně využívala už ve starověké Persii, Číně nebo v Egyptě. Jak staré přísloví hovoří: “Ten, kdo chce na věky žíti, musí šalvěj v květnu jísti.” Obsahuje totiž vitaminy skupiny B, estrogenní hormony, silice s protizánětlivými účinky (salviol, cineol a thujon), třísloviny, kyseliny oxyterpenové a amidy nikotinové. Dříve byla tato bylinka totiž považována za všelék i u nás.  Ačkoli má tato bylinka velice užitečné léčivé vlastnosti, ve skutečnosti takovým všelékem úplně není. Nejznámější využití má jako vnitřní dezinfekce, která je vhodná při zánětech a bolestech krku, dutiny ústní, drobných poranění v ústech či problémech se zuby. Je také vhodná k použití při potížích s trávicím traktem, jelikož zklidní žaludek, střeva a zamezí nadýmání. Brání nadměrnému pocení, klidní nervy, pomáhá při stresu a nespavosti. Pokud jde o zevní použití, šalvěj pak přijde vhod, když vás trápí oděrky, špatně se hojící rány na kůži, nebo i lupy ve vlasech, plísně a mykózy.

 

Tip: Ačkoli šalvěj může být v domácnosti oblíbená, v těhotenství tuto bylinku opravdu nedoporučujeme k perorálnímu užití